Znak římskokatolické farnosti Židlochovice
![](https://cfffe2b5f4.clvaw-cdnwnd.com/a0ccc13cec7e2d1a12b5c82a1be94cd0/200003377-ebc5aebc5b/Screenshot%202024-03-04%20at%2016.51.19.png?ph=cfffe2b5f4)
PhDr. Zdeněk Kubík (OESSH)PhDr. Zdeněk Kubík (OESSH)
heraldik a vexilologheraldik a vexilolog
V České republice žel není vytváření a užívání církevních heraldických znaků právně ošetřeno, tak jako na
Slovensku (viz Heraldický register SR) nebo ve Velké Británii (viz College of Arms a Lyon Court),ale
vychází z historicky všeobecně platných heraldických zásad a zvyklostí, běžných (nejenom v našem
jako na Slovensku (viz Heraldický register SR) nebo ve Velké Británii (viz College of Arms a Lyon Court),
ale vychází z historicky všeobecně platných heraldických zásad a zvyklostí, běžných (nejenom v našem
evropském církevním prostředí) od doby raného novověku až dosud.
Do veřejné praxe (v minulosti i dnes) zaváděné církevní znaky, ať již duchovních osob (čili kněží,
kanovníků, proboštů, opatů a samozřejmě biskupů etc.) nebo správních institucí (jako farností, děkanátů
a především diecézí etc.), vychází z vlastní (interní) iniciativy a žel neexistuje u nás (nebo např. ve Vatikánu)
žádná centrální evidence (registr), ani možnost administrativního či dokonce zákonného udělení, jako
v případě znaků měst a obcí v gesci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (Podvýboru
pro heraldiku a vexilologii). Samozřejmě může o takové skutečnosti vydat úřední (pamětní) listinu příslušný
ordinář ze své iniciativy či na požádání. Institucionální nebo osobní církevní heraldiku také nelze (zcela)
ztotožňovat s rodovou (šlechtickou) heraldikou, a proto důsledně používáme označení (církevní) "znak"
místo (šlechtický rodový) "erb" (z německého slova "Erbe = dědic, dědictví").
Základem každého heraldického znaku je vždy štít (používaný i samostatně), který v případě
církevních znaků naprosto charakteristicky odlišuje od jiných znaků (např. státních, komunálních,
občanských atd. apod.) právě a především tzv. hodnostní klobouk nad štítem. Jeho zbarvení a počet střapců
na šňůrách po stranách štítu pak určuje konkrétní status (tj. např. farnost/kněz, děkanát/děkan,
kapitula/probošt, diecéze/[arci]biskup, kardinál etc.).
Štít znaku rozhodně nemá být složitý (čili např. čtvrcený a podobně, vyhrazený především sídelním
biskupům). Nejsou přípustné žádné tzv. honosné kusy či tzv. trofeje vedle štítu (opět vyjma diecézních
a biskupských znaků), maximálně heslo pod štítem, preferuje se jednoduchá a výrazná kompozice znaku.
Dle požadavků a charakteristiky uživatele církevního (v tomto případě farního) znaku je použito
příslušné (zásadně dvourozměrně stylizované) štítové znamení (figura či figury). V církevní heraldice se
jedná především o symboliku vycházející z ikonografie světců dle místního patrocinia. Heraldické figury
dělíme na tzv. heroldské (čili geometrické) a obecné (tj. všeobecně známé) v daných heraldických tinkturách.
Těch je (pouze) šest: Dva kovy, zlato a stříbro (zobrazované běžně žlutě nebo okrově a bíle či šedě)
a čtyři barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně i tzv. přirozená (jako je např. hnědá barva kmene
stromu apod.). Přičemž platí základní (kontrastní) pravidlo, že "kovy se kladou na barvy a barvy na kovy".
Štít blasonujeme (tj. terminologicky odborně popisujeme) vždy shora dolů a z pohledu pravé strany (ruky)
jeho nositele, nikoliv pozorovatele znaku, proto zdánlivě obráceně, takže lilie je heraldicky vpravo.
Zbarvení (základního) kněžského hodnostního klobouku je vždy černé (vyjma premonstrátů
s tradiční bílou čili stříbrnou tinkturou), další barvy, známé i z liturgických oděvů (fialovou, zelenou
a červenou) určuje hodnostní systém církevní hierarchie, stejně tak i počet střapců v rámci příslušné barvy
(hodnosti): Černý klobouk s jedním střapcem (farnost/kněz), se dvěma střapci (děkanát/děkan), se třemi
(kanovník nebo provinciál), se šesti (kapitula/probošt či opat), šest fialových střapců (monsignore). Zelený
klobouk se šesti zelenými střapci (diecéze/biskup), s deseti střapci (arcidiecéze/arcibiskup) a s patnácti
(patriarcha). Červený klobouk s patnácti červenými střapci (kardinál).
Na základě užívaného (obrysového) heraldického razítka, které pro židlochovickou farnost navrhl
(zřejmě v osmdesátých letech minulého století) slovenský heraldik Zdenko Alexy (1922-2016) byly nyní
doplněny (žádoucí) heraldické tinktury, takže blason (úplného) církevního znaku farnosti je následující:
Ve stříbrném štítě červený vydutý hrot se stříbrným návrším a zlatým latinským křížem se
stříbrnou metlou a důtkami zavěšenými na okrajích břevna, provázený modrou zlatě přepásanou lilií
a černým vztyčeným roštem. Nad štítem černý kněžský klobouk se šňůrami po stranách a jedním
střapcem na koncích.
Heroldský tzv. vydutý čili prohnutý hrot (coby hlavní figura štítu) s návrším (symbolizujícím
Golgotu), křížem a nástroji Kristova umučení (tj. metlou a důtkami) jsou atributy Povýšení sv. Kříže, podle
zasvěcení kostela v Židlochovicích. Mají oporu i v historické razítkové a pečetní symbolice farního úřadu.
Červená barva (liturgický symbol mučednictví a oběti i vítězství) je zároveň ve znaku města Židlochovice.
Vše logicky v kombinaci se zlatou (tj. žlutou) i stříbrnou (tj. bílou) tinkturou.
První průvodní figura (přepásané) lilie zastupuje (jakožto typický mariánský atribut čistoty) jak
kostel Nanebevzetí Panny Marie v Unkovicích, tak i kostel Pany Marie Královny v Hrušovanech. Liturgické
mariánské barvy, stříbrnou čili bílou a modrou, proto navíc doplňuje i zlatá (tj. žlutá), neboť jde o dva
mariánské chrámy ve farnosti.
Druhá průvodní figura černého (kovového) roštu je pak známým mučednickým atributem (upálení)
sv. Vavřince, kterému je zasvěcen kostel ve Vojkovicích, patřící také do židlochovické farnosti.
![](https://cfffe2b5f4.clvaw-cdnwnd.com/a0ccc13cec7e2d1a12b5c82a1be94cd0/200003379-161ba161bc/IMG-20240304-WA0004.jpeg?ph=cfffe2b5f4)
Fotka znaku a donátorů